V pátek jsme se vydali na cestu, na jejímž konci nás čekalo nezvyklé překvapení. Původně jsme se jen tak nazdařbůh vypravili potulovat po okolí. Sešli jsme od Křížku loukou až k vykrývači a potom dolů, do Jám. Cestou si někteří nasbírali něco hub, doufejme, že jedlých. Opět jsme si smlsli na sladkém hlohu a ukázali si červenou kalinu, kterou mlsati je zakázáno. Opatrně jsme se proplížili kolem stáda krav. Opatrně proto, že jsme stáli na jejich straně ohradníku. Nejdříve byl Honza za hrdinu a na krávy povolával, když se ale jedna zvedla a podívala směrem k nám, bylo po hrdinství. To by člověk nevěřil, jak takový nepatrný pohyb dokáže zrychlit krok i notorickým lenochům.

A konečně to překvapení – bylo, nebylo v „šopě v Jamách“, za devatero ploty, žili, byli – divočáci!!! A to rovnou osm – máma bachyně a sedm odrostlejších selátek. Takto z blízka většina z nás divočáky ještě neviděla. Pokud Ríša, který se o ně stará, dovolí, přinesli bychom jim příště něco na zub, třeba žaludy.