To je mi záhada.

Nikdo nikdy neviděl čerta,

a přece víme, jak vypadá.

Má kopyto na jedné noze

a umí létat po obloze.

Má rohy a oháňkou mává.

Kdepak, to není kráva.

Víme, že bydlí v pekle,

a víme, že žádné peklo není,

a víme, že hudruje vztekle,

asi takhle: blekle, blekle.

A víme, smrdí sírou,

proletí komínem i jinou dírou.

A víme, že je hrozně starý

a hloupý a zlý a provádí čáry

a je strašně chlupatý.

Každý ho umí popsat od hlavy po paty.

Kdo ví, čí je to vina.

Bude v tom nějaká čertovina.

Nikdo nikdy neviděl čerta,

a všichni víme, jak vypadá.

To je mi záhada.

(M. Černík, České Vánoce Josefa Lady, 2012)